Rubriky portfolia: Expozice

Instalace Křehké vazby může představovat mnoho kontrastů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prchavost a křehkost lidských emocí a snů, pomíjivost a trvalost, lehkost i tíhu. Foukané sklo, organických tvarů připomínající bubliny, Pavlína s pomocí sklářů z Karlova deformovala ocelovým lanem. Nepopírá zde inspiraci svou zkušeností se Shibari –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ japonská bondage. Provazy však nakonec nahradily barevné popruhy, které tvoří jakousi síť symbolizující linii příběhu.

Pavlína Temcsáková je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Studovala v ateliérech malby, intermédií a sochařství. V její tvorbě tak můžete sledovat prolínání malířských a sochařských principů, které zažívá také skrze performativní přístupy. Pavlína v současné době prohlubuje své zkušenosti s provozem galerie na stáži v řecké Snehta residency. „Z Kamenky do Athén“ Během studií na FaVU jsem otevřela malou galerii na Kamence v Brně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nadveřegalerii. Vystavovala jsem zde díla nejen současných vycházejících hvězd umělecké scény jako např. Markéta Filipová, Kristýna Šarochová, Jakub Tajovský, ale také například dílo Jiřího Valocha.

INSTA

BOD-V staví na základu mé maturitní práce s názvem BOD-X a odvíjí se od něj i po technické stránce. Jedná se o 3D skeny v tomto případě Brněnských vodojemů, a to konkrétně toho nejstaršího, jenž byl postaven r. 1874. Vodojemy ušly od jejich postavení značnou cestu a stejně tak jimi už prošlo nespočet lidí. Mým cílem bylo vytvořit instalaci, která může divákovi přinést jiný pohled na prostor, ve kterém se on sám v daný okamžik nachází.

Jsem studentkou 2. ročníku ateliéru Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Ve svých pracích prolínám různá média, ale nejčastěji se pohybuji v digitálním prostředí. V mých projektech se snažím bourat hranici mezi divákem a dílem samotným. Inspiraci většinou nacházím v mém okolí, často jsou mé práce čistým experimentem a až v procesu si výslednou tematiku přivlastní.

INSTA

Všechno na světě se stále opakuje dokola, války, pandemie, architektonické styly, život a smrt. Někteří si vytváříme vlastní cykly, ze kterých jen neradi vystupujeme, nalezneme životní rytmus, stereotyp, kterého se držíme a neustále se v něm točíme. Ráno vstaneme, jdeme do práce, po práci si otevřeme pivo, uspíme děti, pustíme si seriál a jdeme spát. Po dvaceti letech si třeba můžeme dovolit hypotéku, tu splatíme a pak umřeme a vše začne zase někde jinde celé znova a pořád dokola, jen trošku jinak, nově. Těžko z těchto cyklů vystupujeme, je to tak přirozené, normální. Svět se mění, lidé stále cirkulují, místo leknínů LED pásky, plastové trubice nahradily liány, je to náš svět, člověk si ho stvořil. Je to nová příroda, co člověk vytvořil, je mu přirozené, přírodní. Světla rychle blikají, plasty vykukují z asfaltu jako červi z hlíny. Jak z cirkulací vybočit? Můžeme se z nich vymanit? Každý z nich můžeme ven, jen zhmotnit svou odvahu a vystoupit z davu. Ti, kteří vystoupí, posunou svět zase o kousek dál, k cestě na Mars, jaderné katastrofě, nové přírodě.

Vizuální umělkyně Zuzana Bartošová (1992) se zabývá převážně sochařstvím a kombinovanými 3D technikami, což vychází ze studia Sochařství 2 na FaVU v Brně a Přírodních materiálů na FUD v Ústí nad Labem. Hlavním tématem její tvorby je cirkulace, opakování a také problematika absence materiality a její důležitosti (nedůležitosti) v současné umělecké tvorbě. Experimentuje s novými materiály, prefabrikáty a 3D tiskem, kterého využívá jako nástroje sochaře, který je nejen určitým usnadněním práce, ale zároveň má mnohé limitace, které zkoumá a testuje jejich hranice. Limitace se tak stává podstatou její tvorby. Vytváří objekty, které jsou interaktivní a reagují na své okolí, a to především na návštěvníky, kteří sami ovlivňují jejich podobu. Od roku 2019 spolupracuje s Andreou Uváčikovou s kterou společně vystavovala například v litevském Kaunasu, galerii OFF/FORMAT nebo na festivalu Kukačka v Ostravě. Vedla obor Objekt a prostor na SUPŠ Jihlava-Helenín a v současné době je na mateřské dovolené.

INSTA

Awaken Monsters are terrifying creatures that rule the world of the future. At a time when plastic and human waste is the most dangerous object in nature. Objects created by artists represent the legendary monsters we know from stories. They create them from waste materials from electrical installations and plastics and together they create upcycled objects. They are overgrown with moss, algae and coral, as if these mythical creatures have existed for hundreds of years.

A vision of the future/nature that is partly made up of the remnants of the technological achievements of the people who lived before them. The project is a response to the fact that nature will always survive, so if humanity wants to survive, it must adapt to it. The project is set to engage the contemporary viewer saturated with fine art through an interactive installation, playful form and strong visuals. They take the form of glow-in-the-dark monsters and become legendary beings of the future. They resemble and imitate nature in their appearance, behavior and sound/music.

Alex and Radovan create objects full of cables, lights, natural materials, which are supported by music and sound. They depict our nightmares where the world has turned into visions of a dystopian future. They created their own concept. It adheres to the basic idea: technology becomes as natural to us as nature itself. A world where nature must adapt to technology to survive. The idea is to show where we, as humanity, can find ourselves. At a time when technologies are becoming more natural to us, like living forms. The objects are inspired by nature, science fiction world, computer games, visualizations generated by neural networks (AI) and statistics about the climate crisis. He builds fictitious worlds and living creatures whose basic building material is human waste. Plastics, cables, technology… These creatures follow instinct and adapt to survive. We play gods, but nature will win.

WEB

INSTA

Leviatan je pojem, který má mnoho konotací. Mýtický, literární, biologický, politický nebo filozofický, přičemž dílo záměrně akceptuje jeho nejednoznačnost a dále ji nerozvíjí. Zaměřuje se na formu stavební jednotky, strukturu DNA, a uvažuje o změně jejího měřítka. Převádí mikroskopické do podoby rozměrného objektu, čímž dává prostor představám o možném zmnožení a nekonečném růstu takového živočicha, myšlenky nebo imaginární mýtické entity. Repetitivním elementem objektu je dvojice stolních lamp. V nich je žárovka nahrazena imitací neonové lampy. Lampy tak svítí jedna do druhé, což znemožňuje jejich čtení ve smyslu binární informace. Vzniká tak reflexe postfaktické situace, metafora, v níž informace ztrácí vztah ke svému zdroji. Její šíření v takové exponenciální situaci představuje potenciálně nekonečný růst a množení. Dílo záměrně mystifikuje a pohrává si s imaginací do značné míry abstraktního pojmu.

Pavol Truben (*1985) Výtvarný umělec a pedagog na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Ve své tvorbě zpracovává aktuální společenská témata, která se snaží reflektovat s nadhledem a jemnou dávkou ironie. Jak už sám zjistil, nedokáže se zaměřit na jedno médium. Cítí se dobře v kresbě, grafice, objektu i prostorové instalaci. V roce 2021 získal Cenu Nadace NOVUM a byl finalistou Ceny Celeste 2013 v Art Center Ex-bibli v Římě. Aktivně vystavuje na Slovensku i v zahraničí. V roce 2022 mimo jiné představil svou instalaci Under Pressure na akci White Night v Paříži, kam se vrátil se svým dílem jako součást slovenského pavilonu na Letních olympijských hrách 2024.

WEB

INSTA

Když jednoho letního dne Jan Evangelista Purkyně odpočíval na louce a se zavřenýma očima vnímal světlo slunce a napadlo ho pohybovat prsty před očima, zažil halucinatorní vjem dnes známý jako Purkyněho obrazce. Tyto obrazce a barevné vjemy, které vnímáme se zavřenýma očima při blikajícím světle jsou dnes velmi detailně popsáný a známe přesné vztahy mezi frekvencí blikajícího světla a obrazcem, který daná frekvence v našem mozku vzbuzuje. Díky těmto vztahům jsme schopni nejen diagnostikovat některé mozkové poruchy, ale v našem příkladě vytvářet abstraktní animace z obrazců přímo v hlavách diváků, kteří si brýle nasadí. Naše brýle oproti podobným zařízením diagnostického, či relaxačního charakteru fungují i v asynchronním módu a tak vytvářejí nejrůznější další pocity a vjemy, které nejsou tak spolehlivě popsány.

VAROVÁNÍ: Před nasazením brýlí ZAVŘETE OČI! Brýle si NENASAZUJTE pokud trpíte EPILEPSIÍ nebo jste jakkoliv jinak náchylní na blikající světlo!

http://www.bastl-instruments.com/

Interaktivní projekce Trasy je inspirována chybou počítačového systému a reaguje na pohyb lidí. Při vstupu před projekční plochu se k divákovi přiřadí obdélník s náhodnou barvou modelu RGB. Ten jej pak následuje a vytváří za ním jakousi prchavou stopu. Instalace vznikla ve spolupráci s Martinou Krasnayovou.

Instalace založená na protikladech – voda/oheň, země/vzduch, návštěvníci budou mít za sebou vizuální obraz, který je sleduje a symbolizuje element. Element pak bude dáván do protikladu s dalším elementem v rámci zvuku.

Reaktivní audiovizuální instalace Daemon (ve spolupráci s Hansi Raber) analyzuje  permanentní bdělost umělé inteligence. Instalace sestává ze tří poloprůhledných, prostorově umístěných ploch a při vstupu do prostoru představuje pevnou stěnu. Když v místnosti není žádný návštěvník, instalace je v rovnováze a vizualizuje nekonečné plánované úkoly a procesy: racionální krásu. Když do místnosti vstoupí návštěvník, instalace reaguje a dokonalá rovnováha se stále více narušuje. Když návštěvník vstoupí do povrchů, projde jimi a ocitne se za nimi, jeho silueta splyne s promítanými vizuály a je povrchy pohlcena.

https://andreaslutz.com/daemon/

“To nevadí, že neumíš zpívat!” je interaktivní zvukově světelná instalace. Je dána do pohybu mikrofonem, který je procesován efektem auto-tune. Instalace je inspirována posunem v rapu a písničkářství, kdy ne zcela zdatní vokalisté mohou pomocí technologií zpívat a jsou schopni vytvářet unikátní písně a vyjadřovat své emoce. Tvorba písní se tak ve společnosti, která nezpívá, stává opět nástrojem většiny a stigma falešného zpěvu nehraje roli a otevírá možnost zpívat i jedincům, kteří nemají fyziologické vlohy ke zpěvu.