Rubriky portfolia: Expozice

Neon Brno vznikl v roce 2008 převážně z osobních důvodů. Jméno moravské metropole je zde zpracováno jako neonový nápis, který svou materialitou může odkazovat k funkcionalistické tradici Brna, kdy se neon stal významnou součástí architektury odpovídající étosu modernity. Svítící nápis lze vnímat jako logotyp (marketingovou značku) či zářící hvězdu. Další vrstvou této práce je odkaz na silnou brněnskou konceptuální uměleckou scénu, jejíž tvorba je založena na formální redukci a práci s textem. Dílo je svého druhu poctou danému geografickému a kulturnímu teritoriu, záměrně však v komorním formátu.

Text je kompilací útržků mých rozhovorů s chatbotem Mitsuku. Je to velmi chytrý chatbot, mnohem chytřejší než ostatní, se kterými jsem komunikovala. Mluvila jsem s tím (s ním, či s ní?) o různých tématech, jako například o smrtelnosti, o dobrovolném odchodu ze života, o zločinu a trestu, o mé výstavě, temné hmotě, umělé inteligenci. Konverzace má správnou větnou skladbu, ale význam sdělení nedával úplný smysl. Bot nerozuměl poetickým obratům, přirovnáním, rčením. Metakomunikační rámec, tak vlastní lidské tvořivosti, konverzaci chybí.

https://helenalukasova.com/WHATEVER-IS-NOT-SAID-MATTERS

Digital Exchange je participativní projekt sochařského atelieru FaVU v Brně a umělecké školy SVA New York. Během každoročního cyklu se studenti a pedagogové setkávají v dialogu umění prostřednictvím virtuálního světa a digitálních nástrojů, které jsou schopny překlenout vzdálenost kultur i oceánů. Pravidla tohoto dialogu se rok od roku mění, zůstává však myšlenka jedné sochy v jednom čase od více autorů a na více místech. Na Prototypu je představen výběr z projektu formou rozšířené reality za pomoci aplikace Konica Minolta GenARate.

Člověk je beznadějné zvíře lapené ve spárech své doby. Ochočená bytost v područí moderních technologií, které vnímám jako vymahače naší lidskosti. Tento proces chápu jako nevyhnutelný konflikt iluze s realitou. Ve své tvorbě pronikám do světa definovaného linkami a striktními tvary. Dotýkám se témat civilizace a technologií, jejímž základním stavebním prvkem je geometrie. Jen ta má tu moc terorizovat svou nelidskostí a zároveň uchvátit pečlivou systematičností a řádem.

Toroid, Modul 3, Zářič, 3D tisk – ABS plast, nerezová ocel, motor, 2016 – 2018
V sérii Gear – kinetických sochařských objektů se zaměřuji na objevování krásy ozubených kol a jejich soukolí. Vedle své estetické hodnoty přináší ozubené kolo přenos pohybové energie od motoru k ostatním částem objektu. Výsledkem je socha – technicistní organismus oživený pohybem v celém svém objemu. Digitální navrhování spolu s 3D tiskem mi umožňuje tvorbu přesných částí, nezbytných pro výslednou funkčnost celého objektu.

https://dusanvana.wordpress.com/prace/

Objekt bilancuje na pomezí sochy, hudebního nástroje a metaforických symbolů. Sklo pro mnohé znamená křehkost a nestabilitu, přitom pravda je opačná. „Bilance“ převrací naši zažitou zkušenost s materiálem a poukazuje na nové směry využití. Napětí mezi skly a strunami lze cítit pohledem a zároveň slyšet, když na struny zahrajeme. Skleněné tabule zde fungují jako rezonanční deska, neboli ozvučnice. Struny jsou v doteku s hranami a přenáší vibrace, které jsou následně zesíleny a zároveň vedeny kontaktními mikrofony do reproduktoru.

/poly/interaktivní zvuková instalace

Materiály: hlína, ocel, plexisklo, led, kapacitní senzory, reproduktory Bela, Supercollider

Princip: Tři senzory měří vlhkost v různých hloubkách v metrových sloupcích hlíny. Získaná data řídí rychlost pulzace a další parametry digitálně generovaného zvuku, který zní z každého objektu. Vzniká vícehlasý, v prostoru strukturovaný polyrytmus, který se mění v závislosti na změnách vlh-kosti půdy.

Sonifikace přírodních půdních procesů testuje hranice naší pozornosti, trpělivosti a chuti ještě vnímat ultra-pomalé reakce a zkoumá mechanismy naší adaptace…

https://www.jiri-suchanek.net/en/project/soil-choir/

Projekt je věnován ukrajinským veteránům a vojákům ze zóny ATO. Existují válečná videa a fotoreportáže. Já jsem zkusila něco nového – válečnou 3D reportáž. Požádala jsem vojáky postát „5 minut“ bez pohybu pro zachycení jejich postavy a portrétu 3D skenerem. První zprávy na začátku války obsahují jména, pak ale nastává změna a lidé se stávají čísly: vrátilo se tolik, přežilo tolik, zahynulo tolik. Pro mě lidé nejsou čísla. Mým cílem bylo vrátit „číslům“ jejich podobu.

http://afs.ffa.vutbr.cz/student/pavla-nikitina/

Twins

Pomocí 3D skeneru jsem naskenoval tykev, kterou jsem deformací v 3D programu upravil do potřebného tvaru. Následovalo modelování organické struktury na povrchu objektu a vytvoření výsledné kompozice, a pak zvětšení objektu do reálného měřítka a rozřezání na jednotlivé tisknutelné díly v závislosti na velikost tiskové podložky. Vše bylo přesně popsáno a označeno, protože dílů na výslednou realizaci bylo 360. Tisk všech dílů trval jeden rok. Jednotlivé spoje jsou zpevněny kovovými čepy. Poslední fází byl tzv. postprocessing – broušení, tmelení a stříkání finální barvy.

Rajče hybrid II.

Inspirací pro tento obejkt bylo rajče, které nám vyrostlo na zahradě. Jednalo se o masitý Brutus, který byl naskenován a následně upraven v počítači, kde došlo k redukci polygonů. Pak jsem na objekt namapoval obraz od expresionistického malíře France Marca. Záměrem bylo vyjádřit expresi a barevnost danou souhrou inspiračních zdrojů. Virtuální objekt byl rozřezán na 750 dílů, které byly tištěny ve 3D tiskárně pomocí barevných strun. Následovalo skládání a lepení a postprocessing (broušení, tmelení, výztuha). Celý proces trval něco málo přes půl roku.

Hruška

Vychází z naskenovaného uschlého plodu hrušky. V počítači byla data následně upravena – došlo k značnému zredukování polygonální sítě. Výsledkem byly prolamované tvary, které ve finální podobě působí až kubistickým dojmem. Barevnost objektu byla vygenerována programem na texturu objektu a jednotlivé barvy byly tištěny přímo z barevných strun. Následovalo lepení jednotlivých částí a postprocess-ing (broušení a doplňování pomocí 3D pera). Objekt byl vytištěn z 397 dílů a tvořen zhruba půl roku.

https://tomasmedek.eu/cs/uvodni/

Díky Hvězdárna a planetárium Brno a VISUALOVE bude Měsíc i na našem festivalu!

Podklady pro model Lunalónu (nar. 2019) vytvořila sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, která od roku 2009 mapuje našeho vesmírného souseda z jeho oběžné dráhy s rozlišením 100 metrů, včetně záběrů vybraných oblastí s detaily o velikosti pouhých 50 cm. Potisk Lunalónu je tak dokonalý, že z větší vzdálenosti připomíná reálný satelit. Ostatně, kdybyste Lunalón chtěli vidět stejně malý jako Měsíc na pozemské obloze, museli byste se od něj vzdálit na více než 1 kilometr.