„Podobáš sa na….“ je veta, ktorú počúvame od narodenia a jej ťarcha nás formuje. Čo vlastne znamená, že sa na niekoho podobáme črtami tváre? Že sme jeho verziou? Podoba môže byť súhrn vonkajších znakov, tvarov, foriem, mimiky, gestikulácie, pohybu tela, výzoru či vlastností. Každopádne podobnosť niekomu nám nastavuje zrkadlo, ktoré niekedy nechceme vidieť, ale môže nám veľa o nás povedať. Môže byt istým spôsobom pohľadom do budúcnosti. Podoba je identita preskakujúca naprieč generáciami, rodinami i celkami. Dielo je svojou prvou verziou, spracovaním, ktoré tvorí morfovanie naskenovaných a modifikovaných reálnych podôb autorkinej mamy, otca a sestry.
Rubriky portfolia: Expozice
-
umelá
Ako sa vidím? Objektivita je pojem, ktorý stále viac stráca význam. Sebavnímanie je tiež len konštrukt myšlienok. Konfrontovať sa s tým, ako nás vidia iní, nie je vždy príjemné ci žiadúce. To, kým sme, má mnoho podôb, pohľadov. Hľadanie „pravej tváre“ nemá zmysel, pri uvedomení, že žiadna z nich nie je úplne skutočná. „Modelujem ženu. Máme dva pohľady, ona na seba a ja na ňu. Naše pohľady sa nikdy nestretnú, pretože každá z nás vidí inú ženu.“ Realistická busta je tiež len jednou z tvárí zobrazovaného, ale aj samotného modelujúceho. Ako sa pozerá model na výsledok toho, ako ho vidí niekto iný? Forma modelovania sa stáva nepodstatnou, je druhotným produktom toho čo vzniká – pohlaď na človeka.
-
ne-prítomnosť
Prežívanie je termín, ktorým označujeme ten aspekt činnosti, ktorý nie je priamo prístupný druhým ľuďom. Je pre každého subjektívne, prebieha v čase a neustále plynie. To, čo človek prežíva, usudzujeme na základe jeho gest, výrazov tváre a reči. Autorky si kladú otázky, kde sú hranice osobných psychických procesov, medzi naším súkromným a verejným priestorom, medzi skutočným a fiktívnym, mentálnym a fyzickým a ako sa navzájom tieto svety ovplyvňujú, ako ich zrkadlíme. Pri tvorbe diela vychádzajú z divadelných princípov, avšak situáciu modelujú reverzným spôsobom. Vzniká intímny príbeh, fiktívna spojená identita na hranici reality.
-
The Ministry Of Delirium
V nejistých časech Ministerstvo operuje z podzemí vodojemů na Žlutém kopci. Odpoutejte se od předchozích asociací a tužeb. Případy, kdy jsme ovládáni umělou inteligencí, již nepatří do sekce science fiction. Je to ve skutečnosti něco, co se již zdá být v procesu a bylo navrženo jako vedlejší produkt naší nové přítomnosti. Audiovizuální instalace zkoumá řízení algoritmem za využití kombinovaných médií včetně neuronových sítí, zvuku videa a animace.
-
Conquest of Spaces
Světelné objekty svou formou odkazují k minimalismu konce 60. let, jehož vznik byl spojený s používáním pokročilých technologií a umožnil nově rozšiřujícímu oboru světelného designu stát se svébytným uměleckým nástrojem. Pančocha jej však redefinuje a zasazuje do kontextu digitálního a virtuálního světa, jehož rozsah by si umělci té doby dokázali těžko představit. Otázku času roztáčí ve svých kruzích – motivu, ke kterému se stále znovu vrací. Fascinuje ho tvar kruhu svým univerzálním významem, především v architektuře, kde již od antiky platí za nejdokonalejší geometrický symbol. V kontextu výstavy na Prototypu je kruh chápán jako zástupce času – minulosti, přítomnosti a budoucnosti a jako pomyslný přesun z dvourozměrného prostoru do trojrozměrného.
https://www.instagram.com/janpancochaa/
-
CRITICAL LEVEL
Nové nutnosti – operace přestavby
Hranice a přesmyčky
Mažeme obavy
Expandující prostor
Tekutá podstata
Jiří Suchánek – kompozice, zvuk, laser
Petr Bradáček – laserové obrazce
Instalace vznikla v rámci interdisciplinárního projektu TRYCHTÝŘ, který pořádá spolek SVITAVA – transmedia art lab. Projekt vznikl za finanční podpory MKČR, statutárního města Brna a TIC Brno.
-
Prototyp Fashion Performance
Jak jde kreativně a netradičně zpracovat materiál do uměleckých kompozic na téma vody představují studenti oboru Ekotextil design. Vedoucí oboru Andrea Lojkásková motivovala studenty možností cirkularity při tvorbě návrhu a samotného díla. Ukazují, jak jde využít „zdánlivě“ odpadových materiálů, textilních i netextilních, na těle jako skládanka, která se dá posléze rozložit, roztřídit a nechat volně k další recyklaci. Výsledkem tohoto projektu v rámci festivalu Prototyp byly fotografie v nadživotní velikosti a videoperformance umístěné v prostorách vodojemů.
-
Light Labyrinth
V srdci betonového vodojemu se ukrývá umělecká instalace, která přetváří surový, industriální prostor na místo vizuálního očarování pomocí nasvětlení kleneb rastrem 35 světel. Tyto světla vytvářejí živé, dynamické pohyby paprsků, které se prolínají a vytvářejí tak neustálou proměnu prostoru a stimulují smyslové vnímaní diváka.
-
Mirroring
Tato umělecká instalace oživuje prostor vodojemů skrze spojení světla a vody, přičemž klíčovým prvkem je interakce s divákem. Nainstalované reflektory svítí na zrcadlové plochy umístěné v mělkých bazénech s vodou, čímž vytvářejí fascinující hru světel a odlesků. Promítané světlo sa odráží jak přímo, tak nepřímo díky zčeřené hladine vody, což divákům umožňuje aktivně se podílet na vytváření vizuálního zážitku jednoduchým dotykem na hladinu.
-
Light Trail
Umělecká instalace využívá digitálních světelných LED čtverců. Světelné prvky prostupují tmou jako stezka, která navádí návštěvníky skrz tajuplný prostor podzemní nádrže. Light efekty jsou doplněny o podkresovou hudbu, harmonicky umocňující vizuální stránku instalace a vytváří unikátní propojení světla, zvuku a prostoru.
Martin Střálka je absolventem elektrotechniky na FEKT VUT v Brně. Jeho práce s novými médii ukazuje schopnost adaptace na rychle se vyvíjející technologie. Zručnosti v animaci a hudební tvorbě nejen demonstrují uměleckou flexibilitu, ale také schopnost syntetizovat disciplíny. Práce s videem či fotkou nejsou jen prostředkem vyjádření, ale také způsobem, jak prozkoumává a dokumentuje svět kolem sebe. Martin spojuje technickou zdatnost s vnímáním umění a technologie jako propojených sfér, které se obohacují.
https://www.instagram.com/martinstralka/
https://martinstralka.cz/portfolio/