Portfolio Category: Exposure

Název projektu odkazuje na procesy vzniku fotografie v současnosti, tedy na to, jak stroje/fotoaparáty pracují ve spolupráci se softwary. Ty pracují a konstruují fotografie na pozadí a pro diváka jsou tyto procesy jsou neviditelné. Název je zároveň slovním oxymóronem, protože médium fotografie je dvourozměrné, a tak v něm nelze hledat třetí rozměr (hloubku). Série odkazuje na depth mapy, které prostřednictvím softwaru umožňují nejen zachytit plošný obraz, ale i prostorové rozložení jednotlivých bodů na snímku, tj. umožňují vidět, jak je hloubka fotografie dodatečně dotvořena, což je umocněno realizací formou lentikulárního tisku. Pozn: Telefony iPhone a Andorid, které mají režim Portrét jako volitelnou funkci ve fotoaparátu, používají hloubkové mapy k izolaci objektu od pozadí a ke změně ostrosti nebo osvětlení objektu.

Ema Lančaričová (*1993, Trnava) aktuálně obhájila doktorské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde v roce 2020 ukončila magisterské studium na Katedře fotografie a nových médií. Ema Lančaričová je výtvarná umělkyně, pracuje především s analogovou a instantní fotografií, svou tvorbu staví na filozofickém kontextu a experimentálním přístupu. Má za sebou desítky samostatných i skupinových výstav na Slovensku i v zahraničí. Ve svých teoretických pracích zkoumá proměny fotografického média v současnosti. Workshopy jsou pro ni způsobem, jak některé z těchto přístupů přiblížit lidem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už jde o historické fotografické techniky, nebo nové způsoby práce s instantní fotografií. Vystavovala mimo jiné v galerii Fotohof v Salcburku, na festivalu Rotlicht ve Vídni, v galerii Photon v Lublani a v galerii Gandy v Bratislavě.

WEB

INSTA

3D animace vytvořená na základě náhodného generování hodnot, která vytváří jedinečný virtuální prostor, jehož nesmyslnost v kontextu procedurálního umění odráží nihilistický pohled na digitální prostředí. Na pomezí konceptuální prázdnoty a vizuální atraktivity hledám smysluplnou polohu pro uchopení hodnoty vzniku díla s odkazem na vlastní vnímání a všudypřítomnou pomíjivost digitálního prostoru.

Digitální umělec a animátor, člen umělecké skupiny DIG a projektu DIG gallery se zaměřením na nová média. Působí jako odborný asistent na Fakultě umění TU v Košicích v ateliéru nových médií. Jako autor se pohybuje v digitálním 2D/3D prostředí, kde kromě vlastní tvorby, která je založena na motion designu, parametrické a generativní animaci, stojí za několika uměleckými spoluprácemi v rámci umělecké skupiny DIG, vydavatelství Dive Buki nebo produkce Titus Film. Jeho díla se vyznačují vizuální zkratkou, abstrakcí a „ikoničností“, překrývá je však vrstvou maximalismu, přičemž si pohrává s vlastním digitálním rukopisem. Konceptuální vizualizace díla se stává jeho organickou součástí, ponechanou jako důsledek tvůrčího procesu.

INSTA

Celý koncept této práce stojí na uvědoměním si a celkovém využití i propojení slova „událost“ a významu slova událost. Když se nad tím člověk více zamyslí a zkouší si s tímto slovem hrát, zjistí že se dá rozdělit na dvě části, první část „udá“ což se dá pochopit, že se něco uděje v našem případě se uděje neboli stane se ta daná událost, nějaká akce, něco neobvyklého, ať už záměrně nebo ne. A poté tu máme druhou a poslední část „lost“, kde vzniká celá ta věda kolem:) lost jsou sice vyříznuté čtyři písmena z českého slova, ale zárovneň je to anglické slovo v překladu „ztracený“ nebo „ztracená“ a i přes to, že je to něco zvláštního a zprvu nedaávajícího smysl, tak právě toto slovo se v našem kontextu dá pochopit jako ztratit se, nebo zmizet v čase. Když si tuto věc uvědomíme, tak zjiistíme, že se dá krásně aplikovat na jakoukoliv událost, která se kdy stala, nebo stane.

Prokop Findeis je 3D Generalista a motion designer s vášní pro tvorbu vizuálně poutavých a inovativních projektů. Specializuje se na propojení 3D grafiky, animace a práce s fotografií i videem, čímž vytváří dynamické vizuální zážitky, které překračují hranice tradičního umění. Ve svých projektech spojuje estetiku s moderními technologiemi, přináší svěží pohled na vizuální tvorbu a experimentuje s novými formami uměleckého vyjádření. Prokop neustále objevuje nové techniky a posouvá své vlastní limity. Hledá výzvy, které mu umožňují nejen růst jako tvůrci, ale i obohacovat své chápání okolního světa. Jeho cílem je vytvářet zážitky, které divákům zůstávají v paměti a inspirují je přemýšlet o vizuálním umění novými způsoby.

WEB

INSTA

After the terrorist attack in which two people died in Bratislava’s Teplárna on October 12, 2022, there is silence and darkness on Slovak television screens.
Enter the installation.
Two huge televisions in the middle of an empty black space.
Two perspectives: illusion and reality.
Voices of LGBTIQ+ people.
Black point.
Shot. You watch and understand, even without explanatory text.
But still.
On one of the screens you see an unidentifiable colored flag (it’s an illusion) that puts you in a state of illusion.
It’s enough – to concentrate on the black dot for 15 seconds and then just look at the white area (into the light of hope).
What happens will depend only on you. On the second screen, you will see the rainbow flag in its true form and truth.
Exactly as she is and exactly how. queer people exist and belong among us. After 15 seconds of concentration on the black dot, “something” happens again. The video installation switches to an empty black silent screen, just as our hearts remained empty after the incident at the Teplárna, where everyone was supposed to feel safe.

Ema Šútovcová is a student at the University of Fine Arts in Bratislava, Department of Intermedia. In his work, he deals with various forms of installation. He works with different media, always trying new things and techniques. He is currently researching the technique of carpet production, its context and significance in a socio-cultural environment. He approaches his work precisely and holistically. It is based on extensive research interwoven with research and exploration, the result of which is the definition of a theme and the subsequent response by creating a work. He considers the most important part of his work to be the collection of material and immaterial material, a kind of “libretto” of the author’s work.

INSTA

Voda, tichý svědek každého našeho kroku, každého doušku, každého předmětu, který denně bereme do ruky. Instalace nás zavede do nitra brněnského vodojemu s kapacitou 4 686 kubíků vody a vyzve vás k zamyšlení nad tím, kolik vody je skryto v našich každodenních volbách. Před vámi se objeví obyčejné věci – šálek kávy, tričko, kniha. Kolik vody se skrývá za jejich vznikem? Uchopte hřídel, otočte ji a čerpejte podle svého odhadu. Voda se pomalu plní, světlo na stěnách vodojemu tančí s každou vaší volbou, s každým otočením. Skutečné množství spotřebované vody se vám odhalí až na konci – budete překvapeni? Přijďte se zapojit do hry s vodou, která propojuje fyzickou aktivitu a důležitou myšlenku – jaké stopy zanecháváme svou spotřebou a co to znamená pro naši planetu. Zažijte, jak každé rozhodnutí ovlivňuje stav zdrojů, které máme k dispozici.

Uskupení multimediálních umělců působících od roku 2019. Pro jejich práci je charakteristická rozmanitost a propojování digitálních i analogových technologií napříč celým spektrem. Skupina se věnuje různým formám vizuálního umění, jako je VJing, stage design, generativní design a interaktivní instalace. Se svým umělecko-technickým backgroundem zkoumá Zkrat kolektiv hranice tvorby v digitální éře, čímž přináší divákům nové pohledy na možnosti současného umění. Každý jejich projekt je dialogem mezi technologií a kreativním procesem, který vede k inovativním výsledkům. V rámci letošního festivalu Prototyp spojil Zkrat Kolektiv síly s absolventy generativního designu z Fakulty Informatiky Masarykovy Univerzity. Autoři instalace: Samuel Antol Martin Bertko Marek Dohnal Lukáš Gorazd Hrodek Vojtěch Minařík Bronislav Musil Šárka Portešová Marko Řeháček

INSTA

Mikrosvety vám ponúkajú nový spôsob vnímania svojho okolia. Je to interaktívne dielo, ktoré využíva mobilnú aplikáciu na vytváranie pohyblivých a štylizovaných mikrosvetov z reálnych objektov. Toto dielo umožňuje návštevníkom objavovať a transformovať svoje okolie do fascinujúcich vizuálnych zážitkov.

Marcela Záchenská je slovenská vizuální umělkyně. Ve svých pracích se věnuje objektům, grafice, instalacím a interaktivnímu umění. Hledá možnosti v přesazích jednotlivých uměleckých forem. Prvkem její tvorby je propojení různých realit. Experimentuje s technologií a fyzikálními jevy, čímž zkoumá vztah mezi uměním a vnímáním diváka. Často pracuje s přírodními materiály. Marcela získala magisterský titul na Akademii umění v Bánské Bystřici, kde studovala na fakultě výtvarných umění obor IDM (intermédia, digitální média a fotomédia).

INSTA

Série představuje tři kamenné náhrobky s nápisy Free Wifi, Bio a Restart, které jsem po zpracování následně umístila na hřbitov jako připomínku přetrvávajícího mystéria komunikace. Jejich prostřednictvím komunikujeme se zesnulou osobou, ať už prostřednictvím modlitby, rozhovoru nebo vzdáváním úcty různými úkony. Připomínají nám, že jako lidstvo máme neustálou potřebu v něco a někoho věřit. Náhrobky obsahují mnoho subjektivních individualit, v nichž je třeba vidět ideový obsah, který do nich byl vložen. Střetává se tu zachování proměnlivého žití s hmotným a stálým objektem. Spojení těchto protikladů nám dává duchovní charakter odrážející lidskou pomíjivost života. Pevná připomínka dynamického.

Denisa Saboviková (1999) Absolvovala bakalářské studium v Ateliéru volné 3D tvorby na Fakultě umění v Košicích pod vedením doc.Mgr.art. Radovana Čerevky, ArtD. a v současné době pokračuje v magisterském studiu. Svou tvorbu spojuje s krajinou, ze které vychází, a vztahem člověka k ní. Symbolicky pracuje s prvky návratu k původnímu životu, ústupu do přírody, zpomalení, s pomíjivostí lidského života, propojením minulosti s přítomností.

WEB

Ventil, který chrlí tekutinu – hmotu, která je pouze přetavenou energií našich zdrojů. Zdroje, které jsou energií pro naše životy avšak hledání balancu mezi kvalitou života a udržitelností zdrojů je naší výzvou. Objekt je realizován z ocelového ventilu a střepů skla.

Michal Trpák žije a tvoří v Č. Budějovicích, mimo jiné je iniciátorem a kurátorem sochařské výstavy. Umění ve městě, která se v roce 2023 konala již po 16. v ulicích Č. Budějovic. V roce 2019 založil s architekty Kateřinu Novákovou a Jiřím Velem ateliér Scoolpt, který se soustředí na navrhování organické architektury a designu pomocí 3D tisku betonu. V roce 2020 představili první plovoucí 3D tištěný dům Prvok. Michal Trpák vystudoval kamenosochařství, uměleckou vysokou školu a sochařství. Je hledač, který nemá rád hranice oborů, a proto je neustále překračuje nebo, nejlépe, smazává. Proto může vytvářet obydlí, kterým říká obytné sochy, obrazy, které jsou zároveň malbou, sochou a reliéfem, nebo sochy ukrývat pod vodou starého lomu.Jeho umění chce především komunikovat. Komunikovat s prostorem, ale i s lidmi, kteří díky němu mohou onen prostor začít skutečně vnímat.

WEB

Název je odvozen od podobnosti mezi duševním stavem při vnímání zpětnovazebných struktur a pocity při sledování ohně a proměnlivých obrazců na povrchu žhavé hmoty. Lidský kruh kolem ohně a posvátný sestup do hlubin psyché skrze pozorování plamenů představuje jeden z prvotních lidských rituálů. Práce se zpětnou vazbou je zajímavá proto, že se nejedná o lidský výtvor, ale o výraz přirozených fyzikálních procesů, dalo by se říci o přírodní jev, který můžeme sledovat teprve nedlouho díky rozvoji audiovizuálních technologií. Přístroj Primal Ritual Environment Enhancer (PREE) otevírá organický proud sama sebe organizujících fraktálů citlivě reagující na vše v jeho interaktivním časoprostoru – pohyby, tvary objektů i světelné zdroje. Zároveň jej lze modifikovat pomocí ovládacího panelu. Dílo umožňuje skrze vlastní fyzické zapojení kultivovat živoucí světelné struktury asociující rozličné přírodní útvary jako stromy, houby, buňky, hvězdokupy, mraky atd. a nabízí tak průnik pod povrch věcí, kde je vše se vším spojeno a nepatrná změna na jedné straně může vyvolat kaskádu událostí na straně druhé.

V roce 2003 během jedné inspirativní noci objevil Ondřej Ševčík fenomén digitální optické zpětné vazby, který mu zcela učaroval, a začal s tímto principem výtvarně pracovat. Považuje jej za jakousi magickou bránu do symbolické říše nekonečna, což je téma obsažené už v Ondřejově diplomové práci, jíž uzavřel studium v dílně alternativní tvorby katedry animace na pražské FAMU pod vedením Petra Skaly. Jednalo se o experimentální film nazvaný podle Tibetské knihy mrtvých Bardo Thodol. Ondřej Ševčík používá zpětnou vazbu coby interaktivní nástroj k tvorbě vizualizací pro široké spektrum využití v kontextu vizuálního umění: Lunchmeat (Cinema Royal, KVIFF visuals, DOX, Berg Orchestra, Prague Writer’s Festival, Prague National Theatre, Human Locomotion), Teatr Novogo Fronta, Petr Nikl, Jana Kirschner, Tatabojs, Ondřej Smeykal, dj Tráva, Lenka Filipová, Kateřina Janečková, The Blow Monkeys, dj Andy Fletcher atd.

INSTA

Přemýšleli jste někdy, co „povolit použití kamery“ vlastně znamená? Musíme být prakticky neustále pod kontrolou? A jde opravdu o naši bezpečnost? Dospěli jsme do bodu, kdy každé zařízení připojené k internetu, byť nám usnadňuje každodenní život, má svou temnou stránku. Pojem „soukromí“ prakticky přestal existovat. Zdánlivě anonymní data, která za sebou zanecháváme, jsou prodávána dále analytickým společnostem. Závislí na neustálém přístupu k informacím, se necháváme manipulovat velkými korporacemi. (masky kreslené 3D perem)

Marta Ciolkowska (nar. 1993) je vizuální umělkyně z Polska, žijící mezi Katánií a Lodží. Zabývá se videem, instalací, sochou a grafikou, přičemž zkoumá témata vlivu člověka na životní prostředí a vlivu, který má rozbujelá technologie na moderního člověka a vše, co ho obklopuje. Marta vystudovala interiérový design na Akademii výtvarných umění Strzeminski v polské Lodži (2017), studovala také na Akademii výtvarných umění v italské Catanii. V posledních letech se účastnila různých národních i mezinárodních výstav a festivalů. Její práce byly vystaveny např: v Muzeu současného umění MACRO v Římě, v Institutu umění a kultury v Barcelloně a dalších. Pobývala na rezidenčních pobytech PLAN8T Artist / Architect In Residence (P8AIR), Changsha, Hunan, Čína, Cittadellarte Fondazione Pistoletto, UNIDEE Residency Programs, Biella, Itálie, KARP Residency, Kamina – Lome, Togo, Tiliade Asso, Oasis-les-âges, Francie a Guido Gobino, Turín, Itálie. Její díla byla uvedena v mnoha katalozích a zařazena do publikací skupinových i samostatných výstav, časopisů a webových stránek.

INSTA