Portfolio Category: Exposure

Instalace Křehké vazby může představovat mnoho kontrastů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prchavost a křehkost lidských emocí a snů, pomíjivost a trvalost, lehkost i tíhu. Foukané sklo, organických tvarů připomínající bubliny, Pavlína s pomocí sklářů z Karlova deformovala ocelovým lanem. Nepopírá zde inspiraci svou zkušeností se Shibari –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ japonská bondage. Provazy však nakonec nahradily barevné popruhy, které tvoří jakousi síť symbolizující linii příběhu.

Pavlína Temcsáková je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Studovala v ateliérech malby, intermédií a sochařství. V její tvorbě tak můžete sledovat prolínání malířských a sochařských principů, které zažívá také skrze performativní přístupy. Pavlína v současné době prohlubuje své zkušenosti s provozem galerie na stáži v řecké Snehta residency. “Z Kamenky do Athén” Během studií na FaVU jsem otevřela malou galerii na Kamence v Brně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nadveřegalerii. Vystavovala jsem zde díla nejen současných vycházejících hvězd umělecké scény jako např. Markéta Filipová, Kristýna Šarochová, Jakub Tajovský, ale také například dílo Jiřího Valocha.

INSTA

BOD-V staví na základu mé maturitní práce s názvem BOD-X a odvíjí se od něj i po technické stránce. Jedná se o 3D skeny v tomto případě Brněnských vodojemů, a to konkrétně toho nejstaršího, jenž byl postaven r. 1874. Vodojemy ušly od jejich postavení značnou cestu a stejně tak jimi už prošlo nespočet lidí. Mým cílem bylo vytvořit instalaci, která může divákovi přinést jiný pohled na prostor, ve kterém se on sám v daný okamžik nachází.

Jsem studentkou 2. ročníku ateliéru Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Ve svých pracích prolínám různá média, ale nejčastěji se pohybuji v digitálním prostředí. V mých projektech se snažím bourat hranici mezi divákem a dílem samotným. Inspiraci většinou nacházím v mém okolí, často jsou mé práce čistým experimentem a až v procesu si výslednou tematiku přivlastní.

INSTA

Everything in the world keeps repeating itself over and over, wars, pandemics, architectural styles, life and death. Some of us create our own cycles, from which we just don't like to get out, we find a rhythm of life, a stereotype that we stick to and constantly spin in it. We get up in the morning, go to work, open a beer after work, put the kids to sleep, watch a series and go to bed. After twenty years, for example, we can afford a mortgage, we pay it off and then we die and everything starts all over again somewhere else, all over again, just a little differently, anew. It's hard for us to get out of these cycles, it's so natural, normal. The world is changing, people are still circulating, instead of water lilies LED strips, plastic tubes have replaced vines, it is our world, man has created it. It is a new nature, what man has created, it is natural to him, natural. The lights flash rapidly, the plastics peek out from the asphalt like earthworms. How to deviate from circulations? Can we get out of them? We can each of them out, just materialize our courage and stand out from the crowd. Those who step out will move the world a little further, towards a trip to Mars, a nuclear disaster, a new nature.

Visual artist Zuzana Bartošová (1992) deals mainly with sculpture and combined 3D techniques, which stems from her studies in Sculpture 2 at FaVU in Brno and Natural Materials at FUD in Ústí nad Labem. The main theme of her work is circulation, repetition, as well as the issue of the absence of materiality and its importance (irrelevance) in contemporary artistic creation. He experiments with new materials, prefabs and 3D printing, which he uses as a sculptor's tool, which is not only a certain facilitation of work, but at the same time has many limitations, which he explores and tests their boundaries. Limitation thus becomes the essence of her creation. He creates objects that are interactive and react to their surroundings, especially to visitors who themselves influence their appearance. Since 2019, she has been collaborating with Andrea Uváčiková, with whom she exhibited together, for example, in Kaunas, Lithuania, the OFF/FORMAT gallery or at the Kukačka festival in Ostrava. She was the head of the Object and space department at SUPŠ Jihlava-Helenín and is currently on maternity leave.

INSTA

Awaken Monsters jsou děsivá stvoření, která vládnou světu budoucnosti. V době, kdy je plast a lidský odpad nejnebezpečnějším objektem v přírodě. Objekty vytvořené umělci představují legendární monstra, která známe z příběhů. Vytvářejí je z odpadních materiálů z elektroinstalací a plastů a společně vytvářejí upcyklované objekty. Jsou porostlé mechem, řasami a korály, jako by tato bájná stvoření existovala stovky let.

Vize budoucnosti/přírody, která je částečně tvořena zbytkem technologických výdobytků lidí, kteří žili před nimi. Projekt je reakcí na skutečnost, že příroda vždy přežije, takže pokud chce přežít i lidstvo, musí se jí přizpůsobit. Projekt je nastaven tak, aby dokázal zaujmout současného diváka nasyceného výtvarným uměním pomocí interaktivní instalace, hravé formy a silné vizuality. Mají podobu svítících příšer ve tmě a stávají se legendárními bytostmi budoucnosti. Svým vzhledem, chováním a zvukem/hudbou připomínají a napodobují přírodu.

Alex a Radovan tvoří objekty plné kabelů, světel, přírodních materiálů, které jsou podpořené hudbou a zvukem. Vykreslují naše noční můry, kde se svět změnil na představy dystopické budoucnosti. Vytvořili si vlastní koncept. Drží se základní myšlenky: technologie se nám stává přirozenou jako samotná příroda. Svět, kde se příroda musí přizpůsobit technologiím, aby přežila. Myšlenka je ukázat, kde se my, jako lidstvo, můžeme ocitnout. V době, kdy nám technologie začínají být víc přirozené, jako živé formy. Objekty jsou inspirované přírodou, sci-fi světem, počítačovými hrami, vizualizacemi generovanými neuronovými sítěmi (AI) a statistikami o klimatické krizi. Staví fiktivní světy a živé tvory, u kterých základním stavebním materiálem je lidský odpad. Plasty, kabely, technologie… Tato stvoření se řídí instinktem a přizpůsobuji se, aby přežila. Hrajeme si na bohy, ale příroda zvítězí.

WEB

INSTA

Leviatan je pojem, který má mnoho konotací. Mýtický, literární, biologický, politický nebo filozofický, přičemž dílo záměrně akceptuje jeho nejednoznačnost a dále ji nerozvíjí. Zaměřuje se na formu stavební jednotky, strukturu DNA, a uvažuje o změně jejího měřítka. Převádí mikroskopické do podoby rozměrného objektu, čímž dává prostor představám o možném zmnožení a nekonečném růstu takového živočicha, myšlenky nebo imaginární mýtické entity. Repetitivním elementem objektu je dvojice stolních lamp. V nich je žárovka nahrazena imitací neonové lampy. Lampy tak svítí jedna do druhé, což znemožňuje jejich čtení ve smyslu binární informace. Vzniká tak reflexe postfaktické situace, metafora, v níž informace ztrácí vztah ke svému zdroji. Její šíření v takové exponenciální situaci představuje potenciálně nekonečný růst a množení. Dílo záměrně mystifikuje a pohrává si s imaginací do značné míry abstraktního pojmu.

Pavol Truben (*1985) Výtvarný umělec a pedagog na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Ve své tvorbě zpracovává aktuální společenská témata, která se snaží reflektovat s nadhledem a jemnou dávkou ironie. Jak už sám zjistil, nedokáže se zaměřit na jedno médium. Cítí se dobře v kresbě, grafice, objektu i prostorové instalaci. V roce 2021 získal Cenu Nadace NOVUM a byl finalistou Ceny Celeste 2013 v Art Center Ex-bibli v Římě. Aktivně vystavuje na Slovensku i v zahraničí. V roce 2022 mimo jiné představil svou instalaci Under Pressure na akci White Night v Paříži, kam se vrátil se svým dílem jako součást slovenského pavilonu na Letních olympijských hrách 2024.

WEB

INSTA

Když jednoho letního dne Jan Evangelista Purkyně odpočíval na louce a se zavřenýma očima vnímal světlo slunce a napadlo ho pohybovat prsty před očima, zažil halucinatorní vjem dnes známý jako Purkyněho obrazce. Tyto obrazce a barevné vjemy, které vnímáme se zavřenýma očima při blikajícím světle jsou dnes velmi detailně popsáný a známe přesné vztahy mezi frekvencí blikajícího světla a obrazcem, který daná frekvence v našem mozku vzbuzuje. Díky těmto vztahům jsme schopni nejen diagnostikovat některé mozkové poruchy, ale v našem příkladě vytvářet abstraktní animace z obrazců přímo v hlavách diváků, kteří si brýle nasadí. Naše brýle oproti podobným zařízením diagnostického, či relaxačního charakteru fungují i v asynchronním módu a tak vytvářejí nejrůznější další pocity a vjemy, které nejsou tak spolehlivě popsány.

VAROVÁNÍ: Před nasazením brýlí ZAVŘETE OČI! Brýle si NENASAZUJTE pokud trpíte EPILEPSIÍ nebo jste jakkoliv jinak náchylní na blikající světlo!

http://www.bastl-instruments.com/

The interactive projection of the Route is inspired by a computer system error and reacts to the movement of people. When entering in front of the projection screen, a rectangle with a random color of the RGB model is assigned to the viewer. He then follows it and creates a kind of fleeting trail behind him. The installation was created in collaboration with Martina Krasnayová.

Instalace založená na protikladech – voda/oheň, země/vzduch, návštěvníci budou mít za sebou vizuální obraz, který je sleduje a symbolizuje element. Element pak bude dáván do protikladu s dalším elementem v rámci zvuku.

The reactive audiovisual installation Daemon (in collaboration with Hansi Raber) analyzes the permanent vigilance of artificial intelligence. The installation consists of three semi-transparent, spatially located surfaces and represents a solid wall when entering the space. When there is no visitor in the room, the installation is in equilibrium, visualizing endless planned tasks and processes: rational beauty. When a visitor enters the room, the installation reacts and the perfect balance is increasingly disturbed. As the visitor enters, walks through, and finds himself behind the surfaces, his silhouette merges with the projected visuals and is absorbed by the surfaces.

https://andreaslutz.com/daemon/

"It doesn't matter that you can't sing!" is an interactive sound and light installation. It is set in motion by a microphone, which is processed by the auto-tune effect. The installation is inspired by the shift in rap and songwriting, where not quite proficient vocalists can sing with the help of technology and are able to create unique songs and express their emotions. In a society that does not sing, the creation of songs thus becomes an instrument of the majority again, and the stigma of fake singing does not play a role and opens up the possibility to sing even for individuals who do not have the physiological aptitude for singing.