11.30-11.55 h
ACADEMY OF FINE ARTS AND DESIGN KATOWICE, POLSKO
Generativní modely, jako jsou LLM a GAN, lze — v intencích teoretického rámce Jerzyho Ludwińského — situovat do paradigmatu emergentního současného umění. Nejsou už jen nástroji; stávají se strukturami s vysokým „koeficientem umění“, které stírají hranice mezi uměním a realitou. Stephen Wright při analýze těchto jevů nenabízí slovník, nýbrž instrumentář pro konstruování nových forem uměleckého diskurzu. Kategorie jako měřítko 1:1, slackspace, koeficient umění, loophole, deaktivace, autorství, „bezúčelový účel“, vlastnictví a uživatelství (usership) artikulují umělecký potenciál modelů LLM a GAN jako sil, které předefinovávají současné chápání umění — nikoli v nějaké spekulativní budoucnosti, ale už v přítomnosti. S vědomím tohoto transformačního potenciálu bychom jako pedagogové měli kriticky přehodnotit roli AI v uměleckém vzdělávání: nepřistupovat k ní s obavami, nýbrž s otevřeností, a podporovat studenty v promyšleném a tvořivém užívání těchto nástrojů.
Paulina Tarara je vizuální umělkyně, kognitivní vědkyně a inženýrka. Ve své umělecké praxi propojuje vědecký výzkum s uměleckým procesem a nabízí inovativní a nekonvenční pohledy na zkoumaná témata. Tento přístup umožňuje nové způsoby prožívání a uchopování světa a vede k hlubšímu porozumění, které přesahuje hranice jak vědy, tak umění. Zkoumá průsečík, v němž věda formuje umění a umění na oplátku obohacuje a formuje vědu.
