16.00-16.25 h
FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY, BRNO
Studie se zabývá aktuálním stavem oboru digitálních dějin umění. Autorka tvrdí, že digitální umění je uchováváno spíše ve formátu databáze než v podobě tradiční monografie. Z tohoto zjištění vyvozuje několik zobecňujících závěrů: a) Preference databáze před narativní strukturou odráží postmoderní krizi velkých vyprávění; b) Databáze se stala kulturní formou naší doby, která proniká do různých oblastí kultury a formátů, včetně historiografie; c) Kontra-kulturní étos oboru digitálního umění tíhne k otevřenému, nehierarchickému formátu databáze. Ve druhé části studie jsou představeny a analyzovány příklady historiografických projektů v oblasti digitálního umění, které jsou založeny na databázových strukturách. Společnou inspiraci těchto projektů lze nalézt v metodách komplementárních k databázovým formátům, rozvíjených v rámci digitálních humanitních věd – jako je „distant reading“, vizualizace dat či rozpoznávání vzorců – a rovněž v projektech AI Art, které tematizují postavení historie v éře databáze.
Jana Horáková je docentkou umění nových médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde vede studijní programy Teorie interaktivních médií (MA) a Digitální kultura a kreativní průmysly (PhD). Specializuje se na dějiny novomediálního umění v lokálním kontextu, robotické umění a inovativní metodologie výzkumu, uchovávání a zpřístupňování novomediálního umění. Spolukurátorovala virtuální rekonstrukci jedné z vůbec prvních výstav počítačové grafiky Computer Graphic (Dům umění města Brna, 1968/2017, 2018). Vedla interdisciplinární výzkumný projekt Media Art Live Archive, podpořený Technologickou agenturou České republiky (č. TL02000270). V současnosti je hlavní řešitelkou nového výzkumného projektu Lokální digitální umění a kultura jako předmět historiografického výzkumu, podpořeného Grantovou agenturou České republiky (GA24-10667S).
