Portfolio Category: 2024

Název je odvozen od podobnosti mezi duševním stavem při vnímání zpětnovazebných struktur a pocity při sledování ohně a proměnlivých obrazců na povrchu žhavé hmoty. Lidský kruh kolem ohně a posvátný sestup do hlubin psyché skrze pozorování plamenů představuje jeden z prvotních lidských rituálů. Práce se zpětnou vazbou je zajímavá proto, že se nejedná o lidský výtvor, ale o výraz přirozených fyzikálních procesů, dalo by se říci o přírodní jev, který můžeme sledovat teprve nedlouho díky rozvoji audiovizuálních technologií. Přístroj Primal Ritual Environment Enhancer (PREE) otevírá organický proud sama sebe organizujících fraktálů citlivě reagující na vše v jeho interaktivním časoprostoru – pohyby, tvary objektů i světelné zdroje. Zároveň jej lze modifikovat pomocí ovládacího panelu. Dílo umožňuje skrze vlastní fyzické zapojení kultivovat živoucí světelné struktury asociující rozličné přírodní útvary jako stromy, houby, buňky, hvězdokupy, mraky atd. a nabízí tak průnik pod povrch věcí, kde je vše se vším spojeno a nepatrná změna na jedné straně může vyvolat kaskádu událostí na straně druhé.

V roce 2003 během jedné inspirativní noci objevil Ondřej Ševčík fenomén digitální optické zpětné vazby, který mu zcela učaroval, a začal s tímto principem výtvarně pracovat. Považuje jej za jakousi magickou bránu do symbolické říše nekonečna, což je téma obsažené už v Ondřejově diplomové práci, jíž uzavřel studium v dílně alternativní tvorby katedry animace na pražské FAMU pod vedením Petra Skaly. Jednalo se o experimentální film nazvaný podle Tibetské knihy mrtvých Bardo Thodol. Ondřej Ševčík používá zpětnou vazbu coby interaktivní nástroj k tvorbě vizualizací pro široké spektrum využití v kontextu vizuálního umění: Lunchmeat (Cinema Royal, KVIFF visuals, DOX, Berg Orchestra, Prague Writer’s Festival, Prague National Theatre, Human Locomotion), Teatr Novogo Fronta, Petr Nikl, Jana Kirschner, Tatabojs, Ondřej Smeykal, dj Tráva, Lenka Filipová, Kateřina Janečková, The Blow Monkeys, dj Andy Fletcher atd.

INSTA

Přemýšleli jste někdy, co „povolit použití kamery“ vlastně znamená? Musíme být prakticky neustále pod kontrolou? A jde opravdu o naši bezpečnost? Dospěli jsme do bodu, kdy každé zařízení připojené k internetu, byť nám usnadňuje každodenní život, má svou temnou stránku. Pojem „soukromí“ prakticky přestal existovat. Zdánlivě anonymní data, která za sebou zanecháváme, jsou prodávána dále analytickým společnostem. Závislí na neustálém přístupu k informacím, se necháváme manipulovat velkými korporacemi. (masky kreslené 3D perem)

Marta Ciolkowska (nar. 1993) je vizuální umělkyně z Polska, žijící mezi Katánií a Lodží. Zabývá se videem, instalací, sochou a grafikou, přičemž zkoumá témata vlivu člověka na životní prostředí a vlivu, který má rozbujelá technologie na moderního člověka a vše, co ho obklopuje. Marta vystudovala interiérový design na Akademii výtvarných umění Strzeminski v polské Lodži (2017), studovala také na Akademii výtvarných umění v italské Catanii. V posledních letech se účastnila různých národních i mezinárodních výstav a festivalů. Její práce byly vystaveny např: v Muzeu současného umění MACRO v Římě, v Institutu umění a kultury v Barcelloně a dalších. Pobývala na rezidenčních pobytech PLAN8T Artist / Architect In Residence (P8AIR), Changsha, Hunan, Čína, Cittadellarte Fondazione Pistoletto, UNIDEE Residency Programs, Biella, Itálie, KARP Residency, Kamina – Lome, Togo, Tiliade Asso, Oasis-les-âges, Francie a Guido Gobino, Turín, Itálie. Její díla byla uvedena v mnoha katalozích a zařazena do publikací skupinových i samostatných výstav, časopisů a webových stránek.

INSTA

Instalace Křehké vazby může představovat mnoho kontrastů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prchavost a křehkost lidských emocí a snů, pomíjivost a trvalost, lehkost i tíhu. Foukané sklo, organických tvarů připomínající bubliny, Pavlína s pomocí sklářů z Karlova deformovala ocelovým lanem. Nepopírá zde inspiraci svou zkušeností se Shibari –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ japonská bondage. Provazy však nakonec nahradily barevné popruhy, které tvoří jakousi síť symbolizující linii příběhu.

Pavlína Temcsáková je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Studovala v ateliérech malby, intermédií a sochařství. V její tvorbě tak můžete sledovat prolínání malířských a sochařských principů, které zažívá také skrze performativní přístupy. Pavlína v současné době prohlubuje své zkušenosti s provozem galerie na stáži v řecké Snehta residency. “Z Kamenky do Athén” Během studií na FaVU jsem otevřela malou galerii na Kamence v Brně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Nadveřegalerii. Vystavovala jsem zde díla nejen současných vycházejících hvězd umělecké scény jako např. Markéta Filipová, Kristýna Šarochová, Jakub Tajovský, ale také například dílo Jiřího Valocha.

INSTA

BOD-V staví na základu mé maturitní práce s názvem BOD-X a odvíjí se od něj i po technické stránce. Jedná se o 3D skeny v tomto případě Brněnských vodojemů, a to konkrétně toho nejstaršího, jenž byl postaven r. 1874. Vodojemy ušly od jejich postavení značnou cestu a stejně tak jimi už prošlo nespočet lidí. Mým cílem bylo vytvořit instalaci, která může divákovi přinést jiný pohled na prostor, ve kterém se on sám v daný okamžik nachází.

Jsem studentkou 2. ročníku ateliéru Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Ve svých pracích prolínám různá média, ale nejčastěji se pohybuji v digitálním prostředí. V mých projektech se snažím bourat hranici mezi divákem a dílem samotným. Inspiraci většinou nacházím v mém okolí, často jsou mé práce čistým experimentem a až v procesu si výslednou tematiku přivlastní.

INSTA

Everything in the world keeps repeating itself over and over, wars, pandemics, architectural styles, life and death. Some of us create our own cycles, from which we just don't like to get out, we find a rhythm of life, a stereotype that we stick to and constantly spin in it. We get up in the morning, go to work, open a beer after work, put the kids to sleep, watch a series and go to bed. After twenty years, for example, we can afford a mortgage, we pay it off and then we die and everything starts all over again somewhere else, all over again, just a little differently, anew. It's hard for us to get out of these cycles, it's so natural, normal. The world is changing, people are still circulating, instead of water lilies LED strips, plastic tubes have replaced vines, it is our world, man has created it. It is a new nature, what man has created, it is natural to him, natural. The lights flash rapidly, the plastics peek out from the asphalt like earthworms. How to deviate from circulations? Can we get out of them? We can each of them out, just materialize our courage and stand out from the crowd. Those who step out will move the world a little further, towards a trip to Mars, a nuclear disaster, a new nature.

Visual artist Zuzana Bartošová (1992) deals mainly with sculpture and combined 3D techniques, which stems from her studies in Sculpture 2 at FaVU in Brno and Natural Materials at FUD in Ústí nad Labem. The main theme of her work is circulation, repetition, as well as the issue of the absence of materiality and its importance (irrelevance) in contemporary artistic creation. He experiments with new materials, prefabs and 3D printing, which he uses as a sculptor's tool, which is not only a certain facilitation of work, but at the same time has many limitations, which he explores and tests their boundaries. Limitation thus becomes the essence of her creation. He creates objects that are interactive and react to their surroundings, especially to visitors who themselves influence their appearance. Since 2019, she has been collaborating with Andrea Uváčiková, with whom she exhibited together, for example, in Kaunas, Lithuania, the OFF/FORMAT gallery or at the Kukačka festival in Ostrava. She was the head of the Object and space department at SUPŠ Jihlava-Helenín and is currently on maternity leave.

INSTA

Awaken Monsters jsou děsivá stvoření, která vládnou světu budoucnosti. V době, kdy je plast a lidský odpad nejnebezpečnějším objektem v přírodě. Objekty vytvořené umělci představují legendární monstra, která známe z příběhů. Vytvářejí je z odpadních materiálů z elektroinstalací a plastů a společně vytvářejí upcyklované objekty. Jsou porostlé mechem, řasami a korály, jako by tato bájná stvoření existovala stovky let.

Vize budoucnosti/přírody, která je částečně tvořena zbytkem technologických výdobytků lidí, kteří žili před nimi. Projekt je reakcí na skutečnost, že příroda vždy přežije, takže pokud chce přežít i lidstvo, musí se jí přizpůsobit. Projekt je nastaven tak, aby dokázal zaujmout současného diváka nasyceného výtvarným uměním pomocí interaktivní instalace, hravé formy a silné vizuality. Mají podobu svítících příšer ve tmě a stávají se legendárními bytostmi budoucnosti. Svým vzhledem, chováním a zvukem/hudbou připomínají a napodobují přírodu.

Alex a Radovan tvoří objekty plné kabelů, světel, přírodních materiálů, které jsou podpořené hudbou a zvukem. Vykreslují naše noční můry, kde se svět změnil na představy dystopické budoucnosti. Vytvořili si vlastní koncept. Drží se základní myšlenky: technologie se nám stává přirozenou jako samotná příroda. Svět, kde se příroda musí přizpůsobit technologiím, aby přežila. Myšlenka je ukázat, kde se my, jako lidstvo, můžeme ocitnout. V době, kdy nám technologie začínají být víc přirozené, jako živé formy. Objekty jsou inspirované přírodou, sci-fi světem, počítačovými hrami, vizualizacemi generovanými neuronovými sítěmi (AI) a statistikami o klimatické krizi. Staví fiktivní světy a živé tvory, u kterých základním stavebním materiálem je lidský odpad. Plasty, kabely, technologie… Tato stvoření se řídí instinktem a přizpůsobuji se, aby přežila. Hrajeme si na bohy, ale příroda zvítězí.

WEB

INSTA

Leviatan je pojem, který má mnoho konotací. Mýtický, literární, biologický, politický nebo filozofický, přičemž dílo záměrně akceptuje jeho nejednoznačnost a dále ji nerozvíjí. Zaměřuje se na formu stavební jednotky, strukturu DNA, a uvažuje o změně jejího měřítka. Převádí mikroskopické do podoby rozměrného objektu, čímž dává prostor představám o možném zmnožení a nekonečném růstu takového živočicha, myšlenky nebo imaginární mýtické entity. Repetitivním elementem objektu je dvojice stolních lamp. V nich je žárovka nahrazena imitací neonové lampy. Lampy tak svítí jedna do druhé, což znemožňuje jejich čtení ve smyslu binární informace. Vzniká tak reflexe postfaktické situace, metafora, v níž informace ztrácí vztah ke svému zdroji. Její šíření v takové exponenciální situaci představuje potenciálně nekonečný růst a množení. Dílo záměrně mystifikuje a pohrává si s imaginací do značné míry abstraktního pojmu.

Pavol Truben (*1985) Výtvarný umělec a pedagog na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Ve své tvorbě zpracovává aktuální společenská témata, která se snaží reflektovat s nadhledem a jemnou dávkou ironie. Jak už sám zjistil, nedokáže se zaměřit na jedno médium. Cítí se dobře v kresbě, grafice, objektu i prostorové instalaci. V roce 2021 získal Cenu Nadace NOVUM a byl finalistou Ceny Celeste 2013 v Art Center Ex-bibli v Římě. Aktivně vystavuje na Slovensku i v zahraničí. V roce 2022 mimo jiné představil svou instalaci Under Pressure na akci White Night v Paříži, kam se vrátil se svým dílem jako součást slovenského pavilonu na Letních olympijských hrách 2024.

WEB

INSTA