I see you, you see me je trochu provokace, trochu experiment.
Rostoucí digitální propojenost lidí, přispívající k dobrovolné izolaci, je uváděna jako jeden z důvodů nárustu počtu lidí, u kterých se objevují symptomy sociální úzkosti. Oči cizinců pozorující každý jejich krok se mohou zdát hodnotící, negativní či dokonce nepřátelské.
Tento pocit ale může být vzájemný.
Absurdita této situace by však neměla vést k rozsévání úzkosti, ale k pokusu o vzájemné porozumění a rozšíření empatických schopností. Protože je instalace participativní, přispění vlastní kresbou dává možnost přidat se ke kolektivu autorů, kteří tak přestávají být cizinci a jejich sledující oči ztrácejí svůj negativní efekt.
